Hříva neodpouští nic

Je to první, čeho si všimne rozhodčí, a poslední, co znovu doroste. Proč většinu hřív nezničí špatné produkty, ale přehnaná péče.

Těsně před nasednutím udělá každý jezdec totéž: položí ruku na hřívu a uhladí ji. Gesto, které nikdo neučí a přesto ho zná každý. Právě to vysvětluje, proč se s hřívou dělá tolik chyb. Žádné jiné chlupy na koni se nedotýkáme tak často a nerozumíme jim tak málo.

Chlup v hřívě roste pomalu. Ulomíte li na jaře pramen o šířku dlaně, na podzim se stále díváte na stejnou mezeru. Právě proto je péče o hřívu méně otázkou správného produktu a víc otázkou zdrženlivosti.

Nejčastější chyba se skrývá v kartáči

Hřívu nekartáčujeme, ale rozebíráme pramen po prameni. Tvrdé plastové štětiny při každém tahu vytrhnou pár chlupů, a to nikoli v místě uzlu, ale všude kolem něj. Proto zkušení ošetřovatelé postupují odspodu: nejprve posledních deset centimetrů, prsty, pak o kus výš, a tak dál. Hřeben se ke kořeni přiblíží až ve chvíli, kdy jsou konečky úplně volné.

Kdo začne shora, žene si každý uzel před sebou, dokud se neutrhne.

Suchý chlup se láme, vlhký se natáhne. Jemný závoj vody, kapka rozčesávacího spreje v dlani a projet konečky, víc není potřeba. Postříkáte li celou hřívu, do zítřka na ní bude film, na který se lepí prach.

Mytí: méně často, než si myslíte

Kůže na koňské hlavě se chová stejně jako ta vaše. Vytváří tuk, díky kterému je vlas pružný, a čím častěji ho smyjete, tím víc ho vyrábí. Hříva mytá každý týden časem zmatní a mastí se rychleji. Většině koní vyhovuje interval tři až čtyři týdny, v sezoně závodů častěji, ale pak jemnějším přípravkem.

• Vlažná voda, nikdy horká. Horká voda nadzvedne kutikulu a vlas ztratí lesk.
• Šampon si nejdřív zřeďte v dlani, nikdy ho nelijte přímo na kořen hřívy.
• Vymývejte důkladně, důkladněji, než se zdá nutné. Zbytky přípravku bývají nejčastější příčinou lupů u kořene.
• Netřete. Vodu vyžeňte plochou dlaní a nechte hřívu oschnout na vzduchu.

Copánky, aniž byste obětovali hřívu

Závodní copánky znamenají tah. Každý táhne za stejné kořínky, a když v nich kůň zůstane přes noc, táhne osm hodin v kuse. Proto platí mezi zkušenými ošetřovateli pravidlo: copánky ráno zaplést, večer rozplést. Ne proto, že by to líp vypadalo, ale protože hříva s vylysalými místy u kořene se zotavuje půl roku.

Pro každodenní provoz je lepší volný copánek. Udrží hřívu mimo bláto, plot i kopyta samotného koně, aniž by tahal za kořen. Kdo má koně s velmi dlouhou hřívou, zná kombinaci zapletení a pauzy: jednou zaplést, nechat dva dny a pak rozplést.

Trhání, nebo stříhání

V drezuře i v parkuru je standardem krátká, stejnoměrná hříva, protože opticky prodlužuje krk a lépe drží copánky. Trhání mnoha koním bolí, a kůň, který zvedne hlavu, jakmile se objeví hřeben, to dává dost jasně najevo. Stejnou linii bez bolesti dá žiletka nebo řídicí nůžky vedené ve směru růstu. Rozdíl není vidět na fotografii. Je vidět na chování koně.

Poctivě udržovanou hřívu nepoznáte podle lesku, ale podle toho, že je stejně hustá po celé délce.

Co skutečně pomáhá

Lesk vzniká zevnitř a z toho, že hřívu necháte na pokoji. Kůň s dostatkem oleje v krmné dávce, dostatkem pohybu a hřívou, se kterou nikdo pořád nezachází, vypadá po dvou měsících lépe než kůň postříkaný každý den. Produkty jsou poslední procento, ne základ. Měly by umožnit, aby chlup při rozčesávání klouzal a netrhal se, a měly by se beze zbytku vymýt. Všechno ostatní je jen vůně.